Když jsem začátkem ledna spustila blog o tom, jak se shání parta ženských na dvoudenní štafetový závod, nepřemýšlela jsem nad tím, kdo mé zápisky bude číst. Své dvě čtenářky (Olču a Radku) jsem již měla jisté. To mi v té chvíli stačilo.
Napadlo mne ale, že když mám běžecký blog, měla bych ho nechat zapsat do seznamu blogů na Běhej.com. Čistě pro pořádek – je to blog o běhu, tak tam patří.
Vůbec mi v tom okamžiku nedošlo, že se mé zápisky začnou objevovat na stránkách Běhej.com. Musím se přiznat, že mne to šokovalo. Když jsem poprvé viděla svůj článek na internetu s palcovými titulky, podlehla jsem panice. Měla jsem dojem, že se řítím někam, odkud není návratu. Jako bych jela šusem dolů na lyžích po černé sjezdovce a nemohla zpomalit. Nešlo by zastavit uprostřed svahu, nasednout v mezistanici do lanovky a vyvézt se zpátky nahoru? Nebylo by mi lépe v teple v hospodě pod kopcem?
Pozdě! Už se řítím svahem dolů. Přestože jsem dobrá lyžařka, tohle je přeci jen za hranicí mé komfortní zóny. Snad si na ten sešup zvyknu.
V tu chvíli to začalo. Ve statistikách o čtenosti blogu začala naskakovat čísla a já upřímně žasla, kolik lidí je natolik zvědavých, že můj článek rozklikne. To bylo něco, co jsem opravdu vůbec nečekala. Zaskočilo mne to.
Dnes, měsíc a půl po napsání prvního zápisku vidím, že ta sjezdovka není tak prudká jak se zpočátku zdála. Čtenáři jsou kultivovaní, na nudné zápisky si nestěžují. Pozitivní reakce na sebe nenechaly dlouho čekat:
- Radku atmosféra příprav na závod vtáhla do děje natolik, že se nabídla jako náš týmový fotograf při závodě – to je skvělá zpráva, Radka fotí moc dobře
- “Jak to tak čtu, úplně mám chuť se k vám přidat. Máš tam ještě místo?” napsala mi kamarádka, která dříve neměla na účast ve štafetě odvahu. Je mi to líto, máme plno. Moc mne její zpráva potěšila.
Nejdůležitější ze všeho ale je zůstat nohama pevně na zemi. “A to jako někdo čte?” zeptal se mne s úsměvem manžel, když mému blogu zběžně věnoval 3 minuty času.
Slovy klasika (12HonzaDe): „Hlavně se z toho (ani ze sebe) .. nepotento..:)! „
Dvanáct statečných 