Zklamu asi každého, kdo se po přečtení titulku domníval, že jsem vyhrála nějaký běžecký závod. Kdepak, po zimním spánku je pro mne vítězstvím se k závodu vyhecovat a dokončit ho. Ladronka je pro mne milá tradice zahájení běžecké sezóny. Setkání s kamarádkami, příjemně prožitý den. Letos tomu přispělo i naprosto luxusní počasí – sluníčko, teplo, žádné zmrazky na trase.
Dalo by se říci, že tento závod je také prověrkou, která pomůže zopakovat si důležité běžecké zásady a ověřit si, jak se daří je naplnit v praxi:
- Přepálit začátek a ke konci zrychlit. Skvělé! První polovinu pravidla zvládám na jedničku, zbývá již jen doladit tu druhou část.
- Obléci se tak, aby na startu byla zima. K tomuhle mne okamžitě napadá další poučka: „Chybami se člověk učí, blbec vlastníma.“ Kdybych se poučila, nemusela bych čtvrtinu závodu přemýšlet o tom, kam s ní (s bundou). A lépe by se dařilo naplnit pravidlo č. 4.
- Je to v hlavě. No, kde asi tak jinde, když ne v nohách?
- Hlavně dobře vypadat. Konzultace s Gabrielou Koukalovou na téma volby správné závodnické dekorativní kosmetiky, nebo rovnou burka?
A proč je únor vítězný?
Naštěstí už není. Když jsem ale před týdnem slyšela mluvit Bohouška Sobotku o tom, jak je připraven sestavit vládu s komunisty, vyděsila jsem se, že opět bude. V dětství jsem každoročně únorové hodiny výtvarné výchovy věnovala kreslení továren, v květnu tvořila dílo s názvem „moje vzpomínka na prvomájový průvod“ a v listopadu pravidelně střídala umělecké ztvárnění křižníku Aurora se skicou lampiónového průvodu. Nejhorší na tom je, že datumy těchto událostí se mi uložily do paměti příliš hluboko a ani za nic na světě se mi nedaří je smazat. Asi nějaká chyba harddisku. Proto mne hned v okamžiku, kdy jsem si zapisovala do kalendáře termín WinterRun na Ladronce napadlo, že se letos běží zrovna na Vítězný únor.
Ladronka v době, kdy se Vítězný únor ještě slavil, vypadala úplně jinak než dnes.
Tahle naše dlouhodobá paměť z dětství je zajímavý fenomén. Seděli jsme takhle jednou na horách s kamarády kolem stolu. Snad deset lidí věkově kolem 40. roku. Všichni jsme si vzpoměli na SPZ žigulíka, embéčka či Škodovky 120, kterou jsme se vozili jako děti. Nikdo z nás si nepamatuje SPZ svého současného auta. Všichni známe čísla dávno zrušených pevných linek, na které jsme kdysi telefonovali babičkám či kamarádům, telefonní čísla do bytů, ve kterých jsme kdysi bydleli. Dnes většina z nás zná jen číslo svoje a svého manžela/ky.
Harddisk je přeplněn, reset není možný. Ale proč mi tam místo zabírá zrovna Vítězný únor, VŘSR, 02/543651, 0204/4179 a PHC 11-08? To opravdu netuším. Máte to také tak?
Dvanáct statečných 