Od chvíle, kdy jsem si vymyslela dát dohromady čistě dámskou sestavu pro Vltava Run, dělám většinu významných běžeckých rozhodnutí „v zájmu kolektivu“. Od určitého okamžiku je to takto potřeba, protože to v dobrém smyslu ovlivní ten „náš závod“.
Když jsem se v létě přihlásila na letošní pražský půlmaraton, velmi nemile mne překvapilo zvýšené startovné. Pro mne neúměrně vysoké vzhledem k délce závodu. Pokud bych nyní ke startovnému na Vltava Run připočetla nepřímé náklady za dodatečné nákupy realizované v zájmu kolektivu… No, raději to dělat nebudu. Důležité je, že ZÁŽITKY SI NEKOUPÍŠ. Vltava ještě ani neodstartovala a já mám již dnes pocit, že zážitků je na rozdávání. Pro tyhle hecovačky, kolektivní pospolitost a šílené nápady jsem vlastně tu naši štafetu dala dohromady.
Koncem ledna jsem sestavovala termínovku závodů, na které se holky z naší štafety chystají. Od Kamily S. mi dorazil předlouhý seznam. Nejdřív jsem si promnula oči. Potom jsem si na to vzala brejle. Potom mi úžasem klesla čelist… Vypadalo to, jako by Kamila vypsala seznam všech závodů, které se letos na jaře konají v okruhu 40 km od jejího bydliště. Panečku! Byl akorát zimní temný večer, počasí typu „psa by nevyhnal“. Mezitím dorazil domů manžel a potvrdil mi, že venku je opravdu náledí.
A já jsem se převlékla do běžeckého a pod dojmem těch Kamily plánovaných závodů si šla alespoň oběhnout sedmičku „kolem bloku“. Říkala jsem si, že to bude stylové – v Ostravě se jede mistrovství světa v krasobruslení a já si dnes při běhu pravděpodobně také skočím nějakého Salchowa. Oproti očekávání jsem se nepřizabila venku, ale svalila jsem se rovnou hned na schodech v domě. V běžeckých botech s vlhkou podrážkou – klusem dolů ze schodů… let plavmo… k popukání. V zájmu kolektivu.
Jedna moje běžecká kamarádka říká: „hlavně dobře vypadat“. Ano, to skvělé funkční tričko od Rab z tenoučkého windstoperu jsem opravdu nutně potřebovala. Hodí se na kolo, skialpy a navíc v něm můžu trénovat na Vltavu. V době startu závodu může na Zadově i chumelit a já bych mohla zbytečně prochladnout.. Tenhle nákup jednoznačně byl v zájmu kolektivu.
Ty boty jsem v půlmaratonském expu prostě nemohla nechat, to snad pochopíte, ne? Za prvé mi barevně ladí k tomu skvělému novému tričku. A navíc jsou neuvěřitelně lehké. Značku Salming doporučuje sám velký Miloš. A v neposlední řadě mám své staré Asicsy na patách prodřené – to už je snad dost důvodů k nákupu, ne? Dobré běžecké vybavení je v zájmu kolektivu.
„V sobotu jedu mistrovství republiky na dlouhé tratě a v neděli se chystám běhat intervaly do kopce.“ napsala mi Věrka v pátek rychlou zprávu. Asi proto, abych jako kapitán štafety neměla pocit, že netrénuje. Intervaly do kopce?! Chytla mne panika. Aha, tak to bych asi taky měla provozovat. V neděli jsem vyběhla do Hostivaře na přehradu. Kopce tu není potřeba nějak zvlášť hledat. „Jejej – to je teda fakt dřina, co si to ta Věrka vymyslela?“ říkala jsem si, když jsem jako kamzík v posledním tažení funěla do pátého kopce. Bez té zodpovědnosti vůči kolektivu za svoji běžeckou formu bych se k tomu nevyhecovala.
„Běhat pravidelně s trenérem? To jako někdo dělá? A proč?“ říkala jsem před třemi týdny sestře, když mi nadšeně vyprávěla o úspěšném běžeckém podnikání jedné své známé. Vysvětlila mi, že trenér dá cenné rady, sestaví dávky na míru. Kolega z práce měl prý letos v zimě trenéra, svůj první půlmaraton teď na jaře uběhl někde kolem 1:50 a to ještě stihnul po cestě na 18. km omdlít. Hmmm… Nikdy neříkej nikdy. Je těžké se nepřidat, pokud se výjimečná běžecká akce koná 5 min autem od vašeho domu. Doslova v doběhové vzdálenosti. Při běžeckém tréninku s Michalem Vítů jsem zjstila, že vůbec nezvedám nohy, po třinácti odběhnutých půlmaratonech netuším co je lifting a skipping. Zakopávání považuji za zbytečný pohyb navíc a jako učebnicový případ špatného běžeckého stylu dokonce DOŠLAPUJI NA PATU! (viz. foto) Jsem zvědavá, co mi kromě bolavých lýtek tyhle čtyři podvečery v Hostivaři přinesou. Doufám, že mírné zrychlení, které rozhodně je v zájmu kolektivu.
Dvanáct statečných 