Konec – zvonec – Dvanáct statečných

Před rokem mne napadlo sestavit ženskou štafetu na Vltava Run. Teď jsme v cíli. Nadšené, radostné, zdravé, v extázi.

Celý tenhle plán by se nepodařilo uskutečnit bez podpory mé rodiny. Ať už jde o hlídání Aničky během mých výběhů, nebo o závodní víkend, kdy se Šimon musel postarat o celou „smečku“. Nevím, jak by celý závod dopadl bez mé sestry, která pro nás do štafety na poslední chvíli získala rychlonohou Veroniku Z. Za to jsme ti všechny vděčné, moc děkujeme. A kdyby moji rodiče sami dodnes neměli bláznivé plány, vůbec by mne nenapadlo se do něčeho podobného pustit.

Holky, jsem moc ráda, že jste se k tomuhle závodu nechaly přesvědčit a měly odvahu do toho jít. Nasazení se kterým jste se připravovaly bylo maximální a pro mne naprosto nečekané. Díky vám za to, sama bych to těžko uběhla 🙂

Velký dík si zaslouží i Radka s Olčou, které mne přesvědčily k tomu, abych vše sepsala do blogu, který jste právě dočetli.

Všem moc děkuji za pozornost a přízeň, kterou jste celé naší štafetě věnovali.

Helena

POD ČAROU:

Nejlepší předávka celé trati?

Za mne jednoznačně Věžovatá Pláně. Vesnička – malebných pár chalup – kde se na běžce těšili. Velká posekaná louka na parkování, dostatek koordinátorů u parkoviště, stan na návsi, polívka, pivo, párky, milí místní lidé. Při příjezdu nás dokonce vítal slavnostní transparent. Podvečerní světlo, duha, krásný výhled do kraje. Letos tudy trať vedla poprvé, těšili se na nás a chtěli být lepší předávková parta než kolegové z Rožmitálu. Konec světa, o kterém před tímto víkendem nikdo nevěděl, dnes o něm mluví všichni. Děkujeme ze skvělý servis.

Stáli jsme na předávce, čekali na Kamilu. Kluk vedle mne říká hasičovi: „Jste skvělí, doposud nejlepší předávka, na které jsem byl.“ „Jasně, to je fakt.“ dodávám. Ten chlap se úplně rozzářil a volá na kolegu: „Veliteli, pojď sem, pojď si něco poslechnout. A vy to prosím zopakujte znovu.“ Tak jsme to zopakovali. „A co v Rožmitálu? Jak to tam mají?“ vyptával se. Popsali jsme situaci – žádné občerstvení, jen chlap co křičí zbytečně na lidi aby mu nebránili ve výhledu na trať. A tenhle týpek z Věžovaté Pláně se úplně rozzářil, objal mne a dal mi pusu. Být lepší než chlapi ze sousedního Rožmitálu – to byl jeho závod. A on ho vyhrál.