Forem mám několik, děkuji za optání. O velikonocích se chystám použít tu beránkovou. Krásná je keramická na bábovku po manželově babičce. V té ale moc nepeču, protože se špatně vyklápí a je malá. Menší srdíčko na dort je roztomilé, ideální když má u nás v listopadu narozeniny více lidí najednou a každý chce jiný dort. A nejvíce používám tu teflonovou. Je moc praktická. Má výměnné dno a tím pádem je to buď bábovka typu věnec, nebo dort.
Jo vy jste mysleli běžeckou formu? Ještě v pátek večer jsem pochybovala, jestli vůbec nějakou mám. V sobotu po půlmaratonu musím přiznat, že nějaká tam je, není špatná, ale určitě je stále co dolaďovat. Je doběhnuto, nohy namazané jakousi mastí, která slibuje rychlou rekonvalescenci. Co se mi během závodu honilo hlavou?
Moc toho nebylo:
- Hlavně koukej pod nohy, nesmíš zakopnout jako minule.
- Na 2,5 km panika – no toto? Kam to běžíme? (mapku s trasou závodu jsem jako „starý mazák“ nestudovala)
- Km 5. – 7. vzpomínám na krásné stinné údolí Nuslí, kudy jsme vždycky běhali. Dnes by tam bylo krásně, místo toho se teď smažím na sluncem rozpálené Strakonické.
- Zlatý houbičky!
- Za Národním divadlem panika – kde je ta občerstvovačka? Tady přeci byla VŽDYCKY!
- Na 14. km vyndavám z kapsy to, o čem jsem si myslela že je gel. Fuj – je to celkem hnusné a na můj vkus dost tekuté. Oproti želé co jsem jedla na startu toto nebylo ale VÚBEC dobré. Příště už nebudu experimentovat.
- TO JE HIC! Ještě že jsem se oblékla do letního.
- 16. km na začátku Rohanského nábřeží testuje moji vůli – budu zvracet, nebo to překonám a poběžím dále?
- Když jsem před pár lety běhávala půlmaraton o pět minut déle, zvládla jsem po závodě u piva povyprávět kde kdo ze známých u trati stál a fandil, co měl na sobě, v čem běželi lidé kolem mne. Druhý den mne obvykle nic nebolelo a kamarád mi říkával: „Hm, něco děláš špatně.“ Na tomhle půlmaratonu jsem zahlédla v davu u trati jen Veroniku a to dokonce hned 3x. Bylo to milé. Tuším, že v neděli mne nohy bolet budou a to i navzdory aplikaci té zázračné masti.
Tak jak? S časem 2:01:24 jsem moc spokojená. Není to sice osobák, ale určitě jeden z mých lepších výsledků. Na jarním 1/2M v Praze dokonce druhý nejlepší. Hlavně to bylo nadoraz a tím pádem můžu mít z výsledku radost. To je vlastně poprvé, co jsem porušila informační embargo a zveřejnila zde na blogu nějaký konkrétní měřitelný výsledek. Termín Vltavy se blíží, je fér odkrýt karty.
Neděle bude krutá. Se Zuzkou jsme si slíbily, že budeme trošku simulovat podmínky Vltava Run. Znamená to, že den po půlmaratonu si odklusneme desítku. Ale jsme přeci jen bábovky – nepůjdeme běhat ve 3 ráno, ale až v podvečer, odpočaté. A po rovině. Tohle bude minimálně zajímavá zkušenost.
Dvanáct statečných 